Město Brušperk
Město Brušperk
Město Brušperk
Město Brušperk

Spustili jsme nové webové stránky.

Historie

Město Brušperk bylo založeno olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku jako správní a soudní centrum brušperského vikbildu, ležícího na hukvaldském panství, v druhé polovině 13. století. Zakládací listina města Brušperku je sice datována ke dni 6. prosince roku 1269, ale jedná se o středověké falzum datované zpětně do doby přibližného založení města. Vzhledem k existující listině z února roku 1270, která je vydána v Brušperku a uvádí jej jako město, muselo dojít k založení města již dříve, pravděpodobně mezi lety 1267 až 1268.

Brušperk byl založen na zeleném drnu a svoje pojmenování Brunsberg („Brunův vrch“) získal po svém zakladateli biskupu Brunovi.

Město Brušperk tvořil centrum tzv. brušperského vikbildu, do jehož správy a soudnictví náležely okolní vsi: Fryčovice, Staříč, Paskov a Stará Ves. Jednalo se o souzení těžkých zločinů jako byly vraždy, cizoložství, krádeže a jiné přestupky. Město i soud se řídily magdeburským právem.

 Z roku 1305 pochází první zmínka o městském faráři. Farní kostel sv. Jiří byl patrně vystavěn už při založení města. Brušperský rychtář obdržel od biskupa k užívání svobodné domy, mlýn, lázeň, čtyři masné krámy, čtyři chlebné krámy, čtyři krámy s botami a každý třetí denár ze soudních pokut atd. Prvním pravděpodobným brušperským rychtářem byl Bertold ze Staříče, který je v zakládací listině zmíněn také jako jeden z lokátorů města. Druhým lokátorem byl Jindřich z Fryčovic.

O rozvoji městečka jako jednoho ze správních a tržních center hukvaldského panství vypovídá řada privilegií, které městečku udělili olomoučtí biskupové. Ta se zachovala dodnes.

Ze 14. století pocházejí tři privilegia udělena Brušperku, která se týkají odkazu desátků brušperskému kostelu, privilegia odúmrti a udělení dědičné rychty. V privilegiu odúmrti dává olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburku obyvatelům města právo rozhodovat o budoucnosti jejich majetku po jejich smrti. Můžou svůj majetek odkázat i jiným příbuzným, kromě svých potomků, pokud dodrží podmínky stanovené v privilegiu. Biskup také pro větší bezpečnost města povoluje vystavět opevnění. Dalším významným privilegiem pro fungování města Brušperku byla listina vydaná roku 1395. Listinu opět vystavil olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburku. Privilegium obsahuje udělení dědičné lenní držby brušperské rychty se vším jejím příslušenství.

Z 15. století nejsou známa žádná dochovaná privilegia, ovšem z 16. století pochází celá řada privilegií, která souvisí s rozvojem městečka jako centra řemeslné výroby a obchodu. Dne 14. června roku 1545 povoluje olomoucký biskup Jan Dubravius městu Brušperku konat jarmark na den sv. Kateřiny a také jim povoluje týdenní trh, který se má konat každé úterý. Privilegium konání druhého jarmarku bylo městu uděleno o deset let později dne 28. července 1555. Privilegium vystavil olomoucký biskup Marek Khuen z důvodu malé návštěvnosti jarmarku na sv. Kateřinu zapříčiněnou záplavami a špatným stavem cest. Biskup Marek Khuen dne 7. června 1555 potvrzuje brušperským měšťanům držbu rybníčku, pastviny a kusu lesa. V další listině ze dne 12. října 1555 se biskup vzdává části kněžské role, příslušející k místní faře, za poplatek 2 a půl zlatého, aby si zde brušperští mohli vybudovat rybníček. Poslední privilegium, vydané biskupem Markem Khuenem dne 6. února 1563, povoluje přespolním řezníkům prodávat v Brušperku maso na týdenním trhu. Další dvě privilegia vydal olomoucký biskup Vilém Prusinovský. Významné privilegium, ve kterém povoluje brušperským měšťanům vařit a šenkovat pivo, vydal roku 1567.  Roku 1568 povolil Brušperku konat třetí jarmark na den sv. Matouše. Stanislav Pavlovský, taktéž olomoucký biskup, povolil roku 1580 brušperským dodávat pivo do Fryčovic a Staříče za roční plat 22 zlatých. A roku 1584 osvobodil město Brušperk od povinnosti dodávat každý rok vola a vepře na Hukvaldy, za to však museli brušperští měšťané zaplatit každý rok 12 zlatých. Poslední privilegium bylo městu Brušperku uděleno roku 1618 olomouckým biskupem Františkem z Ditrichštejna. Ten město osvobodil od povinných robot a určil za to náhradu.

Po potlačení poddanské vzpoury, která proběhla pravděpodobně mezi lety 1598–1599, se vlivem aktivní rekatolizace stal doposud protestantský Brušperk do konce 17. století již opět převážně katolickým městem. Samotná rekatolizace zesílila zejména v období Třicetileté války, které bylo pro město jedním z nejhorších vůbec. Brušperk byl mezi lety 1619–1627 hned několikrát vydrancován, po svém obsazení Švédy roku 1643 dokonce bylo obyvatelstvo i z části vyvražděno a budovy poničeny. Z válečných škod se město vzpamatovávalo až do počátku 18. století, které je spojeno s opětovným vzestupem a rozvojem, který se projevil i pomalým překročením hranice tisíce obyvatel. V polovině století sice město ztratilo pravomoc hrdelního práva, které drželo již od dob svého založení, jeho rozvoji to ale neuškodilo. Mimořádný podíl na celkové obnově měl zejména rozvoj soukenictví, které se brzy stalo zcela dominantním řemeslem, na kterém se ke konci století podílely celé 2/3 obyvatelstva.

Vrcholu svého významu dosáhl Brušperk v první čtvrtině 19. století, kdy svou soukenickou výrobou překonával i Valašské Meziříčí či Příbor. Město samotné se navíc pomalu rozšiřovalo. Roku 1789 byla na jeho jižním okraji založena osada Antonínov, která byla roku 1830 následována vybudováním další osady Borošín. S rozvojem průmyslu v celém regionu však nakonec došlo k obratu a Brušperk začal od 30. let postupně upadat. Navzdory tomuto vývoji ale došlo k rozvoji nových řemesel, kterými bylo zejména obuvnictví a punčochářství. S postupnou liberalizací se postupně začaly zakládat spolky, město se modernizovalo, vybudovala se knihovna a roku 1896 byla zřízena i první lékárna.  

Období 20. století úzce navázalo na dřívější vývoj. V průběhu 1. sv. války vstoupilo celkově 61 místních mužů do Československých legií, což je po Frýdku a Místku zdaleka nejvíce

v celém okresu. Ve 20. letech se město elektrifikovalo a vznikla první autobusová linka. Dlouhodobě připravovaná železnice, která měla město spojit s Ostravou, ale nakonec vybudována nebyla. Za 2. světové války byl v Brušperku mimořádně aktivní odboj. Samotné město bylo osvobozeno 4. května 1945 Rudou armádoumv rámci Ostravsko-opavské operace. 

Roku 1946 navštívil město prezident Edvard Beneš. V roce 1951 byla dokončena stavba nové funkcionalistické budovy základní školy, kde po jistou dobu sídlila i dnešní Fakulta strojní VŠB-TUO. Budova současné mateřské školy však pochází až z roku 1981. Brušperk již od svého založení trpěl na časté povodně. Zvlášť silné povodně v 60. letech si tak nakonec vyžádaly úpravy ve formě napřímení toku řeky Ondřejnice a vybudování tří vodních nádrží na počátku 70. let. V této době byl také otevřen Památník Vojtěcha Martínka (významného rodáka a spisovatele). Mezi další významné osobnosti narozené v Brušperku patří Karel Špaček, který byl archivářem, kronikářem a také dlouhodobým starostou města, dále také hudební skladatelé František Palkovský a Jožka Matěj a další.

Roku 1992 bylo zachované historické centrum města prohlášeno za městskou památkovou zónu. Stalo se tak díky unikátní rázovité maloměšťanské architektuře severomoravského typu, která v okolních městech vlivem dynamického rozvoje v podstatě vymizela. Hospodářský úpadek, který Brušperk postihl v průběhu 19. století, když se navíc město roku 1850 nestalo sídlem soudního okresu a následně se mu vyhnula i železnice, znamenal odsouzení k provinčnosti. Ta však dodneška zajistila unikátní charakter malého malebného města, které je označováno jako „Lašský Betlém“.

V našem městě působí spolek Braunsberg historicus - spolek pro ochranu kulturního dědictví města Brušperka. Na webových stránkách spolku je krásná procházka historií našeho města

Braunsberk historicus

Symboly města

V roce 1993 byl předsednictvem Poslanecké sněmovny ČR znak potvrzen a současně byla schválena podoba městského praporu. Znakem města Brušperku je v červeném štítě na vzpínajícím se stříbrném koni se zlatým postrojem a sedlem sedící svatý Jiří v brnění, mající na přilbě tři pštrosí péra a vlající plášť, vše stříbrné, pro­bodávající zlatým kopím tlamu zeleného bezkřídlého draka, ležícího pod koněm. Prapor města je bílý s červeným středovým křížem. (symboliku zpracoval Jiří Louda)

Znak města  Prapor města




 

Zakládací listina města Brušperk

Česky

Ve jménu Páně amen. Aby to, co se v určitý čas událo, zároveň časem nedoznalo úhony, bývá často svěřováno nesmrtelnosti písmen. Známo buď tedy všem jak přítomným, tak budoucím, že já Bruno, z boží milosti biskup olomouckého kostela, k polepšení svého majetku a ve prospěch svůj a olomouckého kostela jsem se rozhodl zbudovat město, jehož zbudování a vysazení svěřuji svým věrným rychtářům, totiž Bertoldovi, rychtáři ze Staříče, a jeho druhu Jindřichovi, svému rychtáři z Fryčovic, aby tak jako mně město, které jsem nazval Brušperk, zaslíbili, věrně se zavázali vystavět a vykázat sídla. Já pak jim v náhradu prací, které vynaložili při budování města, a za jejich věrné služby, které jsem vždy bedlivě pozoroval, věnuji každý šestý svobodný dům kromě dvou svobodných domů, které budou zvlášť s ostatními svobodně držet. Věnuji též těmto svým věrným jeden mlýn se dvěma koly, aby ho tito i jejich potomci natrvalo drželi jako svobodný. Přidávám též těmto svým věrným a jejich potomkům jednu lázeň ke svobodnému držení. Budou pak tito věrní moji rychtáři a jejich potomci držet do budoucna svobodně čtyři svobodné masné krámy, čtyři svobodné krámy, v nichž se prodává chléb, a čtyři svobodné krámy, v nichž se prodávají boty. Mimo to jim prokazuji velikou milost, aby ve vsi ležící při tomto městě, kterou založí, drželi každý šestý svobodný lán a svobodný mlýn s jedním mlýnským složením. Moji měšťané budou mít též v držení pro pasení svého dobytka dva svobodné lány a sousední ves bude mít rovněž k pasení jeden svobodný lán. Mimo to chci, aby tomuto mému městu, totiž Brušperku, všechny sousední vesnice, to jest Staříč, Fryčovice, Stará Ves a Paskov, i jestliže může být ještě něco ve výše řečených hranicích vysazeno, povinně ve vyšším soudnictví podléhaly, to jest za vraždu, za cizoložství, za krádež i za jednotlivá provinění, za něž vsi obvykle jakémukoliv městu podléhají, protože ve vsích nemůže být vynášen rozsudek za zranění nebo za cokoliv závažnějšího. Aby však často řečení moji rychtáři tím věrněji usilovali o vybudování tohoto města, uděluji jim a všem měšťanům magdeburské právo. Dávám též výše řečeným mým rychtářům každý třetí denár ze všech soudních pokut. Uděluji též výše řečenému svému městu a měšťanům v něm bydlícím na dobu dvanácti let svobodu, sousedící pak vesnici svobodu na dobu šestnácti let. Po uplynutí těchto svobodných dvanácti let chci, aby z každého domu ve městě byli povinni odvádět šest peněz; ze vsi pak po uplynutí svobody tolik, co se obvykle z ostatních vsí odvádí. Mimo to, jak jsem slíbil, závazně zaručuji, že mým měšťanům bude magdeburské právo vykládáno podle Opavy. Nadto jenom Bertoldovi, mému rychtáři, uděluji do svobodného držení pozemek, ležící svobodně při mém městě. A aby toto obdarování setrvalo trvale a ve stavu vždy neporušeném, odevzdal jsem tuto listinu pod ochranu své pečeti, stvrzenou svědectvím prostředníků, kteří byli přítomni tomuto obdarování, když se dálo, jejichž jména se tímto způsobem uvádějí: pan Herbord číšník, pan Henning jeho syn, pan Konrád jeho syn, pan Dětřich de Hell, pan Bruno de Spenthoven a ostatní důvěryhodní lidé. Stalo se to ve Ketři léta Páně MCCLXIX ve dne svatého Mikuláše.

Zakládací listina brušpetská CDB V/2, č. 597, str. 189-191
Přeložil Antonin Roubic

Latinsky

In nomine Domini amen, Ut ea, que fiunt in tempore, simul non labantur cum tem-pore, litterarum inmortalitate solent commendari. Notum igitur sit omnibus tam presentibus quam futuris, quod ego Bruno, dei gracia Olomuncensis ecclesie epis-copus, ad emendacionem mearum hereditatum et meam et 0lomuncensis ecclesie utilitatem proposui construere civitatem, quam con struendam et locandam confero fidelibus iudicibus meis, silicet Bertoldo, iudici de Staritz, et suo socio Henrico, iudi-ci meo de Vreccendorf, ut sicut mihi, civitatem, quam Brunsperh nuncupavi, pro-miserunt, fideliter debeant construere et collocare. Ego autem in remuneracione laborum, quos facient dictam civitatem construendo, et eorum fidelis servicii, quod semper diligenter inspexi, confero sextam curiam liberam preter duas curias liberas, quas principaliter cum aliis libere possidebunt. Confero eciam eisdem fidelibus meis molendinum unum cum duabus rotis liberum ipsis et eorum successoribus in perpetuum libere possidendum. Addo eciam eisdem fidelibus meis eorumque successoribus stubam unam balniariam libere possidendam. Debent autem ipsi fide-les iudices mei quatuor maccellas liberas, quatuor bancos, in quibus panes solent vendi, eciam quatuor bancos, in quibus calcei solent vendi, liberos obtinere ipsi eorumque success[olres in perpetuum libere possidendum. Preterea maiorem graciam eisdem inpendendo confero in villa civitati adiacenti, quam lacabunt, sextum mansum liberum et molendinum liberum cum sola rota molari. Debent eciam obtinere mei cives ad pascua pecorum eorum liberos duos mansos; et villa adiacens similiter ad pascua unum mansum liberum obtinebit. Preterea volo, ut ad ipsam civitatem meam, silicet Brunsperh, omnes adiacentes ville, silicet Staritz et Vreccendof et Brunswerde et Passecov, et siquid in terminis prescriptis adhuc poterit collocari, spectare teneantur, silicet in iudicio maiori, quod est pro homici-dio, pro adulterio, pro furtu et singulis, quibus ville ad civitatem quamlibet spectare consueverunt, cum in villis pro vulneribus, vel quidquid alcius est, non debeat iudicari. Ut autem sepe dicti iudices mei circa huiusmodi civitatem construendam eo fidelius laborent, ius eis et omnibus civibus meis confero Meydburgense. Addo eciam supradictis iudicibus meis fidelibus tercium denarium de omnibus culpis iudiciariis. Confero eciam supramemorate civitati me civibusque in ea habi-tantibus per duodecim annorum spacium libertatem; ville autem adiacenti liberta-tem per spacium sedecim annorum. Expletis autem )GI annis liberis volo, ut de qua-libet curia in civitate sex nummi persolvi teneantur; de villa autem expleta libertate, ut de aliis villis persolvere tenebuntur. Preterea, ut promisi, quod meis civibus ius Meydburgense doceatur apud Oppauiam, teneor obtinere. Preterea soli Bertol-do, iudici meo, confero allodium civitati mee adiacens libere et liberaliter possiden-dum. Et ut hec donacio stabilis et in statu semper inpolomi perseveret, presesentem cartulam sigilli mei munimine tradidi roboratam testibus mediantibus, qui prefate donacioni, cum fieret, afh)erunt, quorum nomina hoc modo nuncupantur: dominus Herbordus dapifer: dominus Henningus filius eius, dominus Conradus filius eius, dominus Ditricus de Hell, dominus Bruno de Spenthoven et alii quam plures fide digni. Acta sunt hec in Ketcer anno Domini MCCLXIX, in die beati Nicholai.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, Tomus V/2, Pragae 1981, Num 597, s. 189-191

Listina


 

 

 

 

Výtvarný odkaz heraldika Jiřího Loudy je kompletní 

Jiří LoudaV roce 2020 uplynulo sto let od narození Jiřího Loudy – účastníka odboje v době II. světové války, ale především heraldika světového významu – člena Britské heraldické společnosti v Londýně, Francouzské heraldické společnosti v Paříži a Mezinárodní heraldické akademie v Ženevě. Rodák z Kutné Hory byl výtvarným talentem nadán od mládí a heraldika se stala jeho osudem od počátku 40. let 20. století. V době válečného pobytu ve Velké Británii se pro Jiřího Loudu stala důležitou návštěva kaple sv. Jiří na hradě Windsor u Londýna, kde poprvé spatřil erby rytířů Podvazkového řádu. Začal se o ně více zajímat a vytýčil si smělý cíl – veškeré erby tohoto rytířského řádu nakreslit do uceleného souboru. Ke splnění jeho záměru však nevedla přímá cesta. Po roce 1948 byl Jiří Louda určitou dobu politicky perzekuován, přesto získal zaměstnání ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a obyvatelem hanácké metropole zůstal natrvalo.  

Erby rytířů Podvazkového řádu se jeho dlouhým životem „vinuly“ jako pomyslná červená nit. Během úsilí o jejich výtvarné ztvárnění bylo Jiřímu Loudovi souzeno postupovat často oklikami. Značnou část jeho profesního života totiž zaujímala publikační činnost spojená s propagací heraldiky a mnoho času, úsilí a výtvarného talentu věnoval návrhům i tvorbě zejména městských znaků Čech, Moravy a Slezska. Od vytčeného cíle neustoupil ani po roce 1989, kdy jej dlouhodobě zaměstnávaly návrhy a výtvarné realizace nových státních symbolů Československa a posléze České republiky či práce v podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny ČR. Erby rytířů Podvazkového řádu nikdy nepustil ze zřetele. Pokud jeho zdravotní stav dovoloval, nakreslených erbů přibývalo až do roku 2011. V posledních čtyřech letech života již pouze mohl přehlédnout svoje dílo a sobě stanovený cíl považovat za dosažený, neboť veškeré erby rytířů Podvazkového řádu z let 1348 – 2011 nakreslil. Jiřímu Loudovi nebylo bohužel souzeno spatřit tyto kresby v knižní podobě. Pět let po jeho úmrtí se však situace změnila. V loňském předvánočním čase byla vydána dvojjazyčná publikace s názvem Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter / Erby rytířů Podvazkového řádu.

Editoři publikace PhDr. Karel Müller, Mgr. Michal V. Šimůnek a PhDr. Karel Podolský stáli, vzhledem k velkému rozsahu Loudovy pozůstalosti, před nelehkým úkolem. Obsah knihy vypovídá o jejich odborné erudici a realisticky zvolené koncepci. Celkové rozvržení poměru textové a obrazové matérie symbolizuje prolínání dvou poloh Loudovy osobnosti. Vizuální podoba publikace tak v poměrně rozsáhlých a odborně kompaktních kapitolách nepravidelně vložených mezi jednotlivé erbovní soubory popisuje soukromý život Jiřího Loudy souběžně se prolínající s výtvarnou i publicistickou tvorbou a plněním životního cíle, který si jako mladý muž vytýčil.

Největší prostor v knize zaujímá více než tisíc erbů rytířů Podvazkového řádu - zásluhou autorova výtvarného projevu je každá kresba osobitým uměleckým dílem. Jednotlivé soubory jsou ohraničeny léty vlády anglických panovníků a panovnic – Eduardem III. (králem od roku 1327), zakladatelem a 1. suverénem (1348 – 1377) Podvazkového řádu počínaje, po Alžbětu II. a zároveň 30. suveréna (1952 –) Podvazkového řádu. Kresby a jejich textový doprovod jsou publikovány dle původního Loudova záměru. Vizuálně jednotné soubory nejprve obsahují podkladově barevně odlišený textový medailon s vyobrazením erbu příslušného řádového suveréna a poté následuje chronologicky datovaný a číslovaný přehled erbů osob přijatých do Podvazkového řádu v období jeho vlády. Počínaje erbem č. 814 však dochází k statistickému zkreslení – důvody proč jsou některé erby označeny neposloupným číslem doplněným písmenem, které je jinak vidět pouze u erbů suverénů řádu v textových medailonech, jsou uvedeny v ediční poznámce knihy.                   

Mezi erby rytířů Podvazkového řádu lze vidět deset takových, které náleží nositelům spjatých se zeměmi Koruny české. Zajímavé je také porovnání (byť je zřejmé, že jednotliví suveréni řádu vládli v odlišně dlouhém čase) počtu přijatých řádových členů. Nejvíce (133) jich bylo v době vlády královny Viktorie, která byla 25. suverénem řádu (1837 – 1901). Naopak během krátkého panování Eduarda V. - 7. suveréna řádu (1483) a Eduarda VIII. - 28. suveréna řádu (1936) se novým členem nestal nikdo. Širší veřejnosti známý panovník Richard III. – 8. suverén řádu (1483 – 1485) touto poctou nehýřil (7), obdobně proslulý Jindřich VIII. – 10. suverén řádu (1509 – 1547) byl v tomto směru aktivnější (53), jeho dcera Alžběta I. – 13. suverén řádu (1558 -1603) přijala totožný počet osob (53) a její jmenovkyně Alžběta II. – 30. suverén řádu (1952 -) obsadila v pomyslné tabulce druhé místo (zatím 109 – publikace obsahuje erby 98 řádových členů z tohoto počtu - jména přijatých osob v letech 2011 – 2020 jsou v textu knihy pro doplnění uvedena).

Jiří Louda byl jako heraldik uznáván i v kolébce této pomocné vědy historické, kterou byla a je Velká Británie. Předmluvu knihy napsal Charles, princ z Walesu - budoucí anglický král a 31. suverén Podvazkového řádu. Její vydání je mimořádný projekt, který významem přesahuje hranice České republiky. Přijetí u odborné veřejnosti již nyní naznačují hlasy udělené v Anketě o knihu roku 2020. Po četbě knihy Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter / Erby rytířů Podvazkového řádu je nutné vyslovit respekt vydavatelům a poděkovat všem, kteří na vydání publikace finančně přispěli. Vizuální podoba Loudových kreseb erbů rytířů Podvazkového řádu dokládá oprávněnost citátu anglického heraldika Anthony Wagnera: Heraldika je těsnopis historie.

Jiří Louda: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter / Erby rytířů Podvazkového řádu – editoři: PhDr. Karel Müller, Mgr. Michal V. Šimůnek, PhDr. Karel Podolský, ISBN: 978-80-244-5621-8 (Univerzita Palackého), 978-80-88384-02-1 (Vlastivědné muzeum), 688 str., 1. vyd. – Vydavatelství Univerzity Palackého a Vlastivědné muzeum v Olomouci v roce 2020

Stanislav Vaněk, autor   

Text z reprezentativní publikace, výjimečné svým rozsahem i kvalitou výtvarného a polygrafického zpracování. Kniha pojednává o životě, výtvarném díle a uměleckém odkazu Jiřího Loudy, účastníka vojenského odboje v době II. světové války, českého heraldika světového významu a autora návrhu státního znaku České republiky, jakož i návrhů mnoha obecních a městských znaků sídel Čech, Moravy a Slezska. Výtvarný rámec knihy tvoří 1043 precizně provedených kreseb erbů rytířů Podvazkového řádu, včetně řádových nositelů spjatých se zeměmi Koruny české. 

O městě

Rychlý kontakt

Městský úřad Brušperk
K Náměstí 22
739 44 Brušperk

Tel: 591 144 451
E-mail:
urad@brusperk-mesto.cz

IČ: 00296538
DIČ: CZ00296538

Č. účtu: 190526977/0300
Datová schránka: 37cbe8h

Informační centrum Brušperk

Informační centrum

SMS InfoKanál

Infokanál

Předpověď počasí

Počasí dnes:

10. 4. 2021

oblacno

Bude polojasno až oblačno, na SV Čech až zataženo a ojediněle přeháňky nebo déšť. Denní teploty 14 až 18°C. Noční teploty 5 až 1°C.

Mobilní aplikace

V obrazeSledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Svátek a výročí

Dnes je 10.4.2021

Svátek má Darja

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů
  • Světový den Parkinsonovy choroby
  • Mezinárodní den boje proti hluku