Josef (Jožka) Matěj

Josef (Jožka) Matěj

19. 2. 1922 – 28. 3. 1992

Byl hudebním skladatelem, který nesmírně miloval přírodu, svůj kraj a své rodné Lašsko a především Brušperk, kde se narodil. Jeho tvorba byla ovlivněna lašskou lidovou hudbou, kterou tolik miloval.

narozen 19.2.1922 v Brušperku - zemřel 28.3.1992 Frýdlant nad Ostravicí 

Jožka Matěj pocházel z brušperské rodiny muzikantů, od mládí ho otec učil hrát na pozoun a později v otcově kapele i hrával. V patnácti letech odešel do Ostravy, kde absolvoval Ústav hudby a zpěvu a pak nějakou dobu působil jako pozounista v ostravském divadelním orchestru. Poté byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany a následně na Akademii múzických umění v Praze, ale již jako student kompozice. Později i na AMU i vyučoval, byl lektorem hudební nauky a melodramatu na divadelní fakultě.

Během svého života zastával různé funkce a dostával lektoráty, dále jako skladatel spolupracoval s různými uměleckými soubory, dechovými orchestry a později i s předními symfonickými orchestry ( Armádní umělecký soubor – působil zde mimo jiné jako dirigent).

Přestože ho životní osudy zavály do Prahy, doma je na Lašsku. V Praze pobýval v zimním období a po skončení sezóny se vracíval do rodného Brušperku, bez kterého by prý nic nenapsal, protože tu prý mohl v klidu tvořit.

Matějova tvorba je významná třemi charakteristickými rysy:

1. Věnuje se převážně dechovým nástrojům. Jeho skladby na pozoun se staly brzy po vzniku základní literaturou pro tento nástroj. Jeho první pozounový koncert se stal povinnou skladbou interpretační soutěže mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
2. Inspiruje se folklorem rodného Lašska, v tomto ohledu je pokračovatelem Leoše Janáčka. Ačkoliv je jejich hudba odlišná, mají přesto mnoho společného. Oba vycházejí z folklorních tradic a melodiky jejich rodného kraje, oběma je také společná inspirace arménským a balkánským folklórem z kterého vzešlo Matějovo stěžejní dílo – opera Čtyřicet dnů hory Musa Dagh.
3. Třetím, posledním rysem Matějovy tvorby je zvukový kontrast autorovy řeči, kdy na jedné straně jemná, intimní lyrika dosahuje na straně druhé vzrušujících poloh tragických a monumentálních. 

Mezi vrcholná díla se řadí již zmiňovaná opera, pět symfonií a nemalé množství instrumentálních koncertů. Mimořádně úspěšný je trojkoncert pro trubku, lesní roh, pozoun a komorní orchestr.

Matějův kompoziční styl je vyhraněný, osobitý, ale přece spjatý s tradicí české hudební kultury navazující na odkaz Dvořákův a Sukův. [1]

Souhrnné informace o životě a díle Jožky Matěje, jež byly publikovány v Pracích a studiích Muzea Beskyd – Společenské vědy v roce 2009 (č. 21), si můžete přečíst ZDE.