Historie

Město Brušperk bylo založeno olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku jako správní a soudní centrum brušperského vikbildu, ležícího na hukvaldském panství, v druhé polovině 13. století. Zakládací listina města Brušperku je sice datována ke dni 6. prosince roku 1269, ale jedná se o středověké falzum datované zpětně do doby přibližného založení města. Vzhledem k existující listině z února roku 1270, která je vydána v Brušperku a uvádí jej jako město, muselo dojít k založení města již dříve, pravděpodobně mezi lety 1267 až 1268.

Brušperk byl založen na zeleném drnu a svoje pojmenování Brunsberg („Brunův vrch“) získal po svém zakladateli biskupu Brunovi.

Město Brušperk tvořil centrum tzv. brušperského vikbildu, do jehož správy a soudnictví náležely okolní vsi: Fryčovice, Staříč, Paskov a Stará Ves. Jednalo se o souzení těžkých zločinů jako byly vraždy, cizoložství, krádeže a jiné přestupky. Město i soud se řídily magdeburským právem.

 Z roku 1305 pochází první zmínka o městském faráři. Farní kostel sv. Jiří byl patrně vystavěn už při založení města. Brušperský rychtář obdržel od biskupa k užívání svobodné domy, mlýn, lázeň, čtyři masné krámy, čtyři chlebné krámy, čtyři krámy s botami a každý třetí denár ze soudních pokut atd. Prvním pravděpodobným brušperským rychtářem byl Bertold ze Staříče, který je v zakládací listině zmíněn také jako jeden z lokátorů města. Druhým lokátorem byl Jindřich z Fryčovic.

O rozvoji městečka jako jednoho ze správních a tržních center hukvaldského panství vypovídá řada privilegií, které městečku udělili olomoučtí biskupové. Ta se zachovala dodnes.

Ze 14. století pocházejí tři privilegia udělena Brušperku, která se týkají odkazu desátků brušperskému kostelu, privilegia odúmrti a udělení dědičné rychty. V privilegiu odúmrti dává olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburku obyvatelům města právo rozhodovat o budoucnosti jejich majetku po jejich smrti. Můžou svůj majetek odkázat i jiným příbuzným, kromě svých potomků, pokud dodrží podmínky stanovené v privilegiu. Biskup také pro větší bezpečnost města povoluje vystavět opevnění. Dalším významným privilegiem pro fungování města Brušperku byla listina vydaná roku 1395. Listinu opět vystavil olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburku. Privilegium obsahuje udělení dědičné lenní držby brušperské rychty se vším jejím příslušenství.

Z 15. století nejsou známa žádná dochovaná privilegia, ovšem z 16. století pochází celá řada privilegií, která souvisí s rozvojem městečka jako centra řemeslné výroby a obchodu. Dne 14. června roku 1545 povoluje olomoucký biskup Jan Dubravius městu Brušperku konat jarmark na den sv. Kateřiny a také jim povoluje týdenní trh, který se má konat každé úterý. Privilegium konání druhého jarmarku bylo městu uděleno o deset let později dne 28. července 1555. Privilegium vystavil olomoucký biskup Marek Khuen z důvodu malé návštěvnosti jarmarku na sv. Kateřinu zapříčiněnou záplavami a špatným stavem cest. Biskup Marek Khuen dne 7. června 1555 potvrzuje brušperským měšťanům držbu rybníčku, pastviny a kusu lesa. V další listině ze dne 12. října 1555 se biskup vzdává části kněžské role, příslušející k místní faře, za poplatek 2 a půl zlatého, aby si zde brušperští mohli vybudovat rybníček. Poslední privilegium, vydané biskupem Markem Khuenem dne 6. února 1563, povoluje přespolním řezníkům prodávat v Brušperku maso na týdenním trhu. Další dvě privilegia vydal olomoucký biskup Vilém Prusinovský. Významné privilegium, ve kterém povoluje brušperským měšťanům vařit a šenkovat pivo, vydal roku 1567.  Roku 1568 povolil Brušperku konat třetí jarmark na den sv. Matouše. Stanislav Pavlovský, taktéž olomoucký biskup, povolil roku 1580 brušperským dodávat pivo do Fryčovic a Staříče za roční plat 22 zlatých. A roku 1584 osvobodil město Brušperk od povinnosti dodávat každý rok vola a vepře na Hukvaldy, za to však museli brušperští měšťané zaplatit každý rok 12 zlatých. Poslední privilegium bylo městu Brušperku uděleno roku 1618 olomouckým biskupem Františkem z Ditrichštejna. Ten město osvobodil od povinných robot a určil za to náhradu.

Po potlačení poddanské vzpoury, která proběhla pravděpodobně mezi lety 1598–1599, se vlivem aktivní rekatolizace stal doposud protestantský Brušperk do konce 17. století již opět převážně katolickým městem. Samotná rekatolizace zesílila zejména v období Třicetileté války, které bylo pro město jedním z nejhorších vůbec. Brušperk byl mezi lety 1619–1627 hned několikrát vydrancován, po svém obsazení Švédy roku 1643 dokonce bylo obyvatelstvo i z části vyvražděno a budovy poničeny. Z válečných škod se město vzpamatovávalo až do počátku 18. století, které je spojeno s opětovným vzestupem a rozvojem, který se projevil i pomalým překročením hranice tisíce obyvatel. V polovině století sice město ztratilo pravomoc hrdelního práva, které drželo již od dob svého založení, jeho rozvoji to ale neuškodilo. Mimořádný podíl na celkové obnově měl zejména rozvoj soukenictví, které se brzy stalo zcela dominantním řemeslem, na kterém se ke konci století podílely celé 2/3 obyvatelstva.

Vrcholu svého významu dosáhl Brušperk v první čtvrtině 19. století, kdy svou soukenickou výrobou překonával i Valašské Meziříčí či Příbor. Město samotné se navíc pomalu rozšiřovalo. Roku 1789 byla na jeho jižním okraji založena osada Antonínov, která byla roku 1830 následována vybudováním další osady Borošín. S rozvojem průmyslu v celém regionu však nakonec došlo k obratu a Brušperk začal od 30. let postupně upadat. Navzdory tomuto vývoji ale došlo k rozvoji nových řemesel, kterými bylo zejména obuvnictví a punčochářství. S postupnou liberalizací se postupně začaly zakládat spolky, město se modernizovalo, vybudovala se knihovna a roku 1896 byla zřízena i první lékárna.  

Období 20. století úzce navázalo na dřívější vývoj. V průběhu 1. sv. války vstoupilo celkově 61 místních mužů do Československých legií, což je po Frýdku a Místku zdaleka nejvíce

v celém okresu. Ve 20. letech se město elektrifikovalo a vznikla první autobusová linka. Dlouhodobě připravovaná železnice, která měla město spojit s Ostravou, ale nakonec vybudována nebyla. Za 2. světové války byl v Brušperku mimořádně aktivní odboj. Samotné město bylo osvobozeno 4. května 1945 Rudou armádoumv rámci Ostravsko-opavské operace. 

Roku 1946 navštívil město prezident Edvard Beneš. V roce 1951 byla dokončena stavba nové funkcionalistické budovy základní školy, kde po jistou dobu sídlila i dnešní Fakulta strojní VŠB-TUO. Budova současné mateřské školy však pochází až z roku 1981. Brušperk již od svého založení trpěl na časté povodně. Zvlášť silné povodně v 60. letech si tak nakonec vyžádaly úpravy ve formě napřímení toku řeky Ondřejnice a vybudování tří vodních nádrží na počátku 70. let. V této době byl také otevřen Památník Vojtěcha Martínka (významného rodáka a spisovatele). Mezi další významné osobnosti narozené v Brušperku patří Karel Špaček, který byl archivářem, kronikářem a také dlouhodobým starostou města, dále také hudební skladatelé František Palkovský a Jožka Matěj a další.

Roku 1992 bylo zachované historické centrum města prohlášeno za městskou památkovou zónu. Stalo se tak díky unikátní rázovité maloměšťanské architektuře severomoravského typu, která v okolních městech vlivem dynamického rozvoje v podstatě vymizela. Hospodářský úpadek, který Brušperk postihl v průběhu 19. století, když se navíc město roku 1850 nestalo sídlem soudního okresu a následně se mu vyhnula i železnice, znamenal odsouzení k provinčnosti. Ta však dodneška zajistila unikátní charakter malého malebného města, které je označováno jako „Lašský Betlém“.

V našem městě působí spolek Braunsberg historicus - spolek pro ochranu kulturního dědictví města Brušperka. Na webových stránkách spolku je krásná procházka historií našeho města.